Záložné nemocnice

1 Podzemné nemocnice KO-17 v ČSSR

Objekty KO-17 slúžili ako chránené zdravotnícke pracoviská. Stavba objektov KO-17 bola zahájená v  roku 1952, teda  v dobe, kedy sa očakávalo, že vojna medzi Západom a Východom môže vypuknúť prakticky kedykoľvek. Pripravené tu boli operačné sály, izby pre pacientov a zdravotnícky personál, najnutnejšie lieky a zdravotné potreby a vybavenie pripravené k okamžitému použitiu. 

  • Praha
    • Fakultní Thomayerova nemocnice
    • Nemocnice na Bulovce
    • Všeobecná falkultní nemocnice v Praze

KO 17 v Thomayerovej nemocnici ale nie je unikátnym objektom. Iba v Prahe boli postavené ďalšie 2 typovo rovnaké podzemné nemocnice. Jedna pod nemocnicou na Karlovom námestí, druhá pod nemocnicou na Bulovce. Objekt pod Bulovkou prešiel rekonštrukciou a je pripravený na zvládnutie akejkoľvek epidémie. Podzemie na Karlovom námestí bolo v roku 2001 zničené povodňami. Pôvodný plán výstavby zo začiatku 50. rokov ale počítal s výrazne veľkorysejšou výstavbou a podzemných nemocníc malo byť vybudovaných niekoľko desiatok. Z dôvodu vysokej finančnej náročnosti ale k realizácii tohto plánu v plné miere nakoniec nedošlo.

I tak ale vznikla rada ďalších podzemných zdravotníckych zariadení. Výrazne sofistikovanejšie podzemie tak má napríklad Vojenská nemocnice v pražských Střešovicích. Svoje menšie podzemné zdravotnícke zariadenia mali aj niektoré väčšie podniky v rámci svojich úkrytov a v improvizované lazarety sa mali premeniť v prípade konfliktu aj vagóny pražského metra pristavené v staniciach. 

K dispozícii by boli pochopiteľne i klasické poľné nemocnice a na zdravotnícke zariadenia mali byť premenené liečebne v nezasiahnutých oblastiach. 

1.1  KO-17 Fakultní Thomayerova nemocnice

Areál Fakultní Thomayerovy nemocnice byl dokončen 28. října 1928. Původně bychom ale v pražské Krči nenašli nemocnici. Areál nesl název Masarykovy domovy a poskytoval širokou škálu sociálních služeb. Areál poskytoval celkem 3260 lůžek, nechyběly v něm starobince, nebo dětské ozdravovny. V průběhu druhé světové války sloužil areál jako vojenský lazaret. V druhé polovině čtyřicátých let byl potom přeměněn na nemocniční zařízení, které dnes známe jako Fakultní Thomayerovu nemocnici. Dnes nemocnice nabízí celkem 1 561 lůžek, ve více než dvaceti pavilónech. Součástí areálu je i třípatrový podzemní úkryt. Byl postaven začátkem padesátých let. Jeho účel byl jediný. Zachraňovat lidské životy.

1.1.1 Vznik a konštrukcia objektu

GPS súradnice: 50.0265778N, 14.4598283E
Výstavba třípatrového stálého, tlakově odolného objektu, byla zahájena na konci roku 1952, v reakci na začínající studenou válku. Konstrukce objektu je tvořena z monolitického železobetonu. Podzemní objekt má celkovou plochu 1 243 metrů čtverečních, z toho 915m tvoří plocha pro ukrytí a 164m technologie. Jednalo se o úkryt 4. třídy odolnosti. Měl by tedy odolat tlakové vlně s přetlakem v čele vlny 0,1MPa. Zdi úkrytu jsou tvořeny 75cm silným železobetonem. Nad stropem objektu bychom nalezli ještě 3,5 metrovou vrstvu písku, štěrku a zeminy. Nad tímto zásypem se nachází 75cm silná železobetonová tzv. Rozprasková deska, která měla v případě útoku konvenčními zbraněmi (bombardování) zachytit otřesy a tím ochránit skelet úkrytu. Pro úplnost dodejme, že objekt nebyl konstruován na to, aby vydržel přímý zásah jadernou zbraní.
Objekt byl dokončen v prosinci roku 1961 a dostal označení KO 17. Jeho výstavba stála 11 532 920Kčs. Úkryt až do roku 1990 spadal do kategorie „Přísně tajné“. Celý areál, včetně úkrytu, leží mimo zátopovou oblast Vltavy. Poloha objektu je ve svahu kopce, jehož údolím protéká Kunratický potok. Podobné situování je, především pro vojenské stavby zvláštní důležitosti, velmi časté.

Letecký snímek výstavby úkrytu KO 17 z roku 1953 (Zdroj: mapy kontaminace Cenia)

Letecký snímek výstavby úkrytu KO 17 z roku 1953 (Zdroj: mapy kontaminace Cenia)

1.1.2 Využitie objektu

Objekt KO-17 sloužil a stále slouží, jako chráněné zdravotnické pracoviště, ve kterém je stále připraveno 72 zdravotnických lůžek pro příjem stabilizovaných pacientů. Kapacitu objektu ale lze zvýšit až na 170 osob. Objekt je ve stálé pohotovosti a po vydání povelu Operačního střediska krizového štábu hl. m. Prahy, připraven do 60 minut plnit nejobtížnější úkoly spojené se záchranou obyvatel, patří mezi ně válečný konflikt, přírodní katastrofa, požár, teroristický útok nebo epidemie.

V posledních letech byl potom objekt uveden do provozu například v souvislosti s koncertem Madony na pražském Chodově, kdy bylo možno, v případě nenadálé události, předpokládat přísun takového množství pacientů, které by pražské nemocnice za běžného provozu nemusely zvládnout. Stejně tak byl uveden do pohotovosti například při povodních v roce 2002.

Připraveny jsou dva operační sály, pokoje pro pacienty, a zázemí pro personál. Celý objekt dokáže fungovat zcela izolovaně a to až po dobu 26 hodin. Do objektu byl také nově zaveden optický kabel, díky kterému bylo možné zprovoznit LAN a WAN síť.

Objekt má dva základní režimy provozu. Jednak může fungovat jako chráněné nemocniční zařízení, může ale také fungovat jako klasický úkryt civilní ochrany pro obyvatele z blízkého okolí. K tomu byl zbudován ještě třetí, civilní vstup.
Pro případ potřeby jsou stále sestaveny dva týmy zdravotníků. V prvním týmu celkem sedm lékařů, dvacet sedm sester a jeden sanitář, ve druhém týmu dvacet čtyři sester a dva sanitáři.
Plány počítají s tím, že by v nemocnici v případě plného zprovoznění bylo k dispozici oddělení dospělé a dětské chirurgie, interna anesteziologicko-resuscitační oddělení, ušní, nosní, krční či oční a porodnické oddělení, neurologie, revmatologie, nebo oddělení pro léčbu dlouhodobě nemocných. 

1.1.3 Vstupná časť a dekontaminácia 

Nemocnice má tři vstupy. Jeden na úrovni prvního patra a druhý na úrovni třetího patra. Oba tyto vstupy mohly sloužit pro bezbariérovou dopravu pacientů. Oba vstupy jsou chráněny proti případné tlakové vlně valy zeminy. Třetí vstup byl situován rovněž z prvního patra, konkrétně směrem do Vídeňské ulice a sloužil jako civilní vstup v případě použití objektu jako úkrytu CO. Tento vstup umožňoval přístup do objektu jak přes odmořovací smyčku, tak mimo ni, pouze přes protiplynovou předsíň.
Jako u všech úkrytů, kde se počítalo s chemickou, nebo jadernou válkou, je u vstupu připravena odmořovací smyčka. Součástí smyčky je i izolovaná místnost pro kontaminované oděvy. Odpad je zde vyveden do infekční stoky.
Kontaminované osoby procházely nejprve místností pro vstupní dozimetrickou kontrolu a následně pokračovaly do dvou místností, které sloužily jako svlékárny. Zde by se zbavily kontaminovaných oděvů. V rámci svlékáren nechyběla ani toaleta, z hygienických důvodů šlo o tak zvaný turecký záchod. Potom následovaly sprchy, výstupní dozimetrická kontrola a celá smyčka končila oblékárnou. Vedle ní je stále sklad s oblečením. Pro pacienty jsou tu neustále připraveny noční košile i pyžama.

1.1.4 Prvé a druhé poschodie

V současnosti najdeme v objektu už pouze dva operační sály. První, tak zvaný špinavý operační sál, najdeme v prvním patře, druhý operační sál je situován ve druhém patře. Každému z operačních sálů předcházejí místnosti pro přípravu a sterilizaci.

V celkem osmi pokojích je v rámci prvních dvou pater objektu k okamžitému použití připraveno dvaasedmdesát povlečených lůžek včetně šesti dětských postýlek.

Kromě lůžkových pokojů najdeme v prvním a ve druhém patře také zázemí pro personál. Nechybí lékařský pokoj, pokoj pro personál nebo kancelář či malá kuchyňka s malým skladem potravin.

Opomenout nemůžeme ani márnici. Ta je umístěna v rámci prvního patra, mimo hlavní objekt nemocnice, hned vedle jednoho ze dvou vstupů do vnitřní ho objektu nemocnice. Kapacitou márnice odpovídá předpokládané době uzavřeného chodu objektu. Proti průniku zápachu i mrtvolných plynů do okolí je zabezpečena tlakovými dveřmi.

Doplňme ještě, že všechna tři patra objektu jsou propojena schodištěm, které obkružuje výtahovou šachtu. V ní umístěný nákladní výtah může sloužit pro dopravu nepohyblivých pacientů, nebo materiálu. Mezi druhým a třetím patrem je také možný prostup i relativně příkrou spojovací chodbou. Ta ovšem vede mimo tlakově zabezpečenou část objektu a v době izolace nemocnice by tedy nebyla použitelná.

1.1.4 Tretie poschodie 

Spodní patro nemocnice je dnes vyhrazeno pro technické zázemí. Je zde energetické centrum, filtroventilační zařízení, studna a vodárna, nebo sklad PHM.

Za běžného provozu je nemocnice připojena na veřejnou elektrickou síť. Pokud by ale veřejná síť zkolabovala, či byl její chod jinak ochromen, nemocnice mohla fungovat dál. Náhradní dodávku energie zajišťoval Dieselagregát typu 6S 110 s připojeným elektrorozvaděčem, který umožňuje ovládání hlavních elektrospotřebičů jako je filtroventilační zařízení, sterilizátory, čerpadla, destilační přístroje, akumulační kamna, atd.. Sání i výfuk jsou vedeny mimo objekt úkrytu. Agregát je osazen kvalitními (tak zvanými kosmickými) akumulátory s vlastní dobíjecí stanicí. Zajímavostí je, že právě tento agregát může, prostřednictvím nouzového rozvodu elektrické energie, napájet i dva pavilony na povrchu. Konkrétně jde o pavilony kde je novorozenecké a porodnické oddělení.

Původně byl v objektu ještě jeden operační sál. Našli bychom jej právě ve třetím patře. Poblíž nechyběl sklad krve, nedaleko bylo i velitelské stanoviště celého úkrytu. Žádný z uvedených prostorů už ve třetím patře ale dnes nenajdeme. V rámci rekonstrukce v roce 2006, kdy bylo ve třetím patře umístěno pracoviště lineárního urychlovače, bylo totiž postavení místností změněno a původní zařízení odstraněno. Z původního vybavení se tak zachoval jeden jediný relikt. Historická telefonní centrála.

Objekt podzemní nemocnice má k dispozici celkem tři vodní zdroje. Za normálního stavu je připojený ke klasickému vodovodnímu řadu. Pro užitkovou vodu je určena studna, k dispozici je v ní zhruba 56 tisíc litrů. Pro zásobování nemocnice pitnou vodou by sloužila nádrž s objemem 48 tisíc litrů pitné vody. Tato nádrž je plněna z běžného vodovodního řadu. Voda je chemicky i bakteriologicky kontrolována tak, aby kdykoliv byla k dispozici v nezávadném stavu. Odpadní vody se vypouštějí přes kanalizační jímku do kanalizačního řádu samospádem.
V případě izolace úkrytu je zde k dispozici i vlastní tlaková vodárna s dezinfekčním zařízením.
K dispozici by byla také teplá voda. Až do roku 1992 byl objekt napojen na kotelnu Thomayerovy nemocnice. Ta by ale za krize nemusela fungovat. Od roku 1992 byl tedy ohřev řešen pouze přes elektrické bojlery, které mohou teplou vodu dodávat bez závislosti na kotelně.

Nechybí ani kompletní filtroventilace, která by dodávala obyvatelům úkrytu dýchatelný a nezamořený vzduch. Teplota v objektu je tak celý rok zhruba 18 stupňů celsia. I to zajišťuje zdejší ventilační systém, ale umí toho mnohem víc. Ten umožňuje dodat za hodinu 3 000 litrů upraveného vzduchu, z toho 2 000 litrů venkovního a 1 000 litrů cirkulačního, tedy vnitřního, znovu upraveného vzduchu.
Vzduch nasávaný z venkovního prostoru je veden přes vyrovnávací tlakovou jímku naplněnou křemennými valouny na tři hrubé filtry a dále na dva jemné filtry. Poté je rozváděn do celého prostoru úkrytu.
V případě izolace prostoru by byly nasávací jímky uzavřeny. Vzduch odsávaný z prostor úkrytu by byl zbaven CO 2, k tomu slouží filtry s náplní natronového vápna, a po průchodu jemnými filtry by byl obohacen čistým kyslíkem, předávaným z tlakových lahví.

Technické parametre a vybavenie KO 17

Video z KO-17

1.2 Objekty KO-17 na Slovensku

Na Slovensku boli vybudované 3 objekty KO-17. V každom kraji sa teda nachádzala jedna takáto nemocnica. Ani jeden z objektov sa ale veľkosťou a prevedením nedá porovnať s objektom v Thomayerovej nemocnici. 

KO-17 sa na Slovensku nachádzala v týchto miestach: 

  • Košice (VsK) 
  • Martin (SsK)
  • Nitra (ZsK)

Všetky tri objekty sú jednopodlažné samostatne stojace, stále tlakovo odolné ŽB monolitické úkryty s triedou odolnosti IV.  Každá takáto podzemná nemocnica disponuje čakárňou, odpočinkovou miestnosťou pre ošetrujúcich lekárov, lôžkovou časťou, prípravnou miestnosťou k operačke, jedným operačným sálom, odpočivárňou pre ranených šokom a podobne. Všetky úkryty disponovali záložným DA, FVZ s regeneráciou a vlastným vodným hospodárstvom.  

Úkryty sú aj dnes funkčné avšak už neslúžia svojmu pôvodnému účelu, ale sú vedené ako radové úkryty CO.  

2 Spiace nemocnice v ČSSR

Spiace nemocnice sa budovali po celej ČSSR od 60. rokov pre prípad vypuknutia vojny. Budovali sa na väčšinou na odľahlých miestach, aby v prípade jadrového útoku ostali tieto nemocnice nedotknuté. Z tohto dôvodu ani jedna spiaca nemocnica nedisponuje úkrytmi CO. Išlo o veľké a prázdne nemocničné budovy bez personálu, ktoré by boli aktivovane až v prípade potreby. Až potom by do nich bolo dovezené potrebné vybavenie a personál.  

V bývalom Československu sa vybudovalo 15 takýchto nemocníc, z toho 12 sa nachádzalo na území Českej republiky a tri na Slovensku.

Spiace nemocnice na území ČR:

Miesto GPS Aktuálny stav
Mlékovice49.9801689N, 15.0239725EN/A
Jílové u Prahy49.9000844N, 14.4971453EPredaná do SV
Hředle49.9057931N, 13.9136139ENa predaj
Zábřeh na Moravě49.8825169N, 16.8589394EN/A
Holice50.0736164N, 15.9858592EPredaná – bytovka
Frenštát p. Radhoštěm49.5324328N, 18.2038653EPredaná – múzeum
Ujkovice50.3698278N, 15.0895094E Centrum medicíny katastrof
OsoblahaN/AN/A
Nepomuk49.4919361N, 13.5845261EN/A
Ostrava-Koblov49.8878397N, 18.2834233EN/A
Přestavlky na Přerovsku49.3903722N, 17.4819353EN/A
N/AN/AN/A 

 

Spiace nemocnice na území SR:

Novoveská Huta48.9185922N, 20.5321094EPredaná – bytovka
Banská Štiavnica48.4407394N, 18.9041333Esklad zdrav. materiálu
Čachtice48.7056283N, 17.7776753Esklad zdrav. materiálu

 

Spiaca nemocnica Čachtice:

 

Spiaca nemocnica Banská Štiavnica:

Dnes už svojmu účelu neslúži ani jedna z týchto nemocníc. Väčšina z nich bola predaná do súkromného vlastníctva a boli z nich vybudované bytovky alebo liečebne, iné boli predané pod správu štátnych hmotných rezerv a slúžia ako sklady zdravotného materiálu a podobne.  

___________________________

  • Text prevzatý z fortifikace.cz so súhlasom administrátora.(Autor: Patrik Jambor)
  • fortifikace.net